Proutkaření (virgule a kyvadlo)

Úvod

obr.Proutkaření je důležitým odvětvím psychotroniky. Využívá schopnosti lidského organismu detekovat jevy ostatními smysly nezjistitelné. Vodu a nerosty v podzemí, průběh geopatogenních zón, porušenou auru nad nemocným orgánem pacienta, vhodnost či nevhodnost určitých potravin, nedostatek vitamínů nebo minerálů u konkrétní osoby a mnohé další.

     Z historie                               

Proutek a kyvadlo patří odedávna mezi základní nástroje, kterými člověk komunikuje s přírodou. Již na jeskynní malbě v Lybii staré asi 8000 let je zobrazen proutkař pozorovaný skupinkou lidí. Proutkaření je historicky doloženo např. u Řeků, Židů, Skythů, Etrusků nebo Číňanů z dob dávno před naším letopočtem. Ve středověku římskokatolická církev proutkaření zakazovala, protože ho (a věštění vůbec) považovala za nástroj ďábla. Ale ani protestanti nemají co katolíkům vyčítat: proutkaření pokládal za těžký hřích i Martin Luther, ačkoliv byl synem horníka, takže o proutkaření věděl své, nehledě na to, že na proutkařích byla jeho rodina stejně jako ostatní hornické rodiny existenčně závislá. (Ale asi to nebylo tak žhavé, protože bez zdroje pitné vody by žádný klášter  nemohl existovat...) Svého času proutkaři úspěšně vyhledávali skrývající se zločince.

Proutkaření je oficiální vědou stále považováno za pavědu, protože tento jev dosud nelze uspokojivě fyzikálně vysvětlit (přitom ale jeho kritici klidně pijí vodu ze zdrojů nalezených proutkaři a ještě jim třeba chutná!). Schopnosti lidí proutkařit využívala a využívá řada armád na světě. Známé jsou případy z bývalého SSSR nebo z americké armády bojující ve Vietnamu, kde proutkaři odhalovali miny ukryté pod zemí nebo podzemní skrýše vietnamských vojáků.

Proutkařem snadno a rychle

Na rozdíl od známého rčení bývají v tomto případě začátky velice lehké. Nesouhlasím s názory uváděnými leckde v literatuře (ing. Janča), že schopnost proutkařit má jen někdo. Dokonce autoři popisují různé testy, kterými se může každý přesvědčit o svých schopnostech. Spolu s  jinými autory tvrdím, že tyto schopnosti má každý, jen jsou v různé míře skryté a je možno je náležitým tréninkem zdokonalovat. Nejlepší je - a to vřele doporučuji - nechat si pro začátek ukázat zkušenějším proutkařem základy práce s kyvadlem a virgulí. Mně to taky předtím nikdy nešlo, ale když mi zkušený psychotronik ukázal správné držení virgule a několik fíglů s kyvadlem, tak to šlo okamžitě. Spíš může být problém neusnout na prvních vavřínech, učit se i z nezdarů a nezabývat se zpočátku příliš náročnými úkoly.

První úspěšné pokusy ("ono to funguje!") jsou teprve začátkem našeho proutkaření. Nejlepší (aspoň podle mne) je trénovat zpočátku na vodních pramenech u studánek a studní, později se učit vyhledávat geopatogenní zóny v bytech a pak třeba určovat chybějící vitamíny u člověka, vhodnost potravin, čajů apod. Raději ale nezkoušejme vhodnost či nevhodnost léků předepsaných lékaři - často totiž předepisujeme léky s vědomím jejich nepříznivých účinků, není-li neškodnější léčba možná. Např. nedostatečně léčený vysoký krevní tlak může vést v budoucnosti k těžkým komplikacím (mrtvice, selhání ledvin apod.) a někdy opravdu nezbývá než nasadit třeba až 4 - 5 léků, které pochopitelně nemusejí být dobře snášeny.

"Statistika věda je

dá nám cenné údaje" - tak nějak se to zpívá v jedné písničce. Totiž dříve či později budeme v pokušení si své psychotronické schopnosti otestovat. V učebnicích proutkaření je popsána řada testů, kdy musíme např. kyvadlem zjistit, v které krabičce je hledaný předmět (před sebou máme dvě nebo více stejných krabiček), v které obálce je lístek s určitým obrázkem, v které sklenici je voda s cukrem apod. Uvažujme nejjednodušší test s kyvadlem a s dvěma stejnými obálkami. V každé obálce je lístek s jedním nebo druhým znakem (třeba + a – ). Požádáme pomocníka, aby obálky za našimi zády přemisťoval a po každém našem pokusu námi vybranou obálku otevřel, zaznamenal úspěšnost (uhodl - neuhodl), lístek opět zasunul do obálky, promíchal atd. Mírou naší úspěšnosti je procento správných odpovědí. Jenže to není tak jednoduché. V matematické statistice je zvykem prohlásit výskyt nějakého jevu za statisticky významný teprve tehdy, lze-li to říci s 95% pravděpodobností. (Mluvíme-li o statisticky vysoké významnosti, tak jde o 99% pravděpodobnost.) Snadno spočítáme, že ve výše uvedeném testu musí být např. z 9 pokusů minimálně 8 správných (nebo z 11 pokusů 9 správných atd.), abychom mohli konstatovat s 95% pravděpodobností, že jsme vůbec schopni něco kyvadlem určit. (Kdo chce, ať si to přepočítá, modelem je binomické rozdělení při p=0,5). Z toho plyne, že třeba 4 správné výsledky z 5 pokusů snad mohou být důvodem k jásotu nad našimi psychotronickými schopnostmi, ale ve světle vědy takový závěr naprosto neobstojí. Máme-li ale např. 5 obálek a jen v jedné z nich je hledaný znak, pak dosazujeme za p 0,2. Vyjde nám, že z 10 pokusů bychom měli být aspoň 5x úspěšní.

Proutkaření na místě i na dálku

Pokud to lze, je dobré pracovat přímo v terénu s vodními prameny, v bytě se zónami, zkoumanou osobu si posadit proti sobě apod. Psychotronická diagnostika ale funguje i na dálku. Místo reality můžeme pracovat s plánem pozemku nebo bytu, místo vyšetřované osoby můžeme mít její dopis, oblíbenou věc, vlasy, části oděvu atd. Jak ale diagnostika na dálku funguje, nevím. Vysvětluje se to jakýmsi zářením: každý předmět prý vyzařuje určité vlnění, které psychotronik zaznamená třeba virgulí nebo kyvadlem. Mně spíš vyhovuje hypotéza, že se člověk při proutkaření uvede do stavu, kdy je jeho vědomí schopno komunikovat s vesmírným informačním polem, kde má být obsaženo vše včetně jevů minulých a budoucích. Lokální diagnostiku bych ještě jakž takž vysvětlil indukcí elektrického proudu ve vodičích (nervech) pohybujících se v měnícím se magnetickém poli v místě proudění podzemní vody nebo nad geologickou anomálií. Indukovaný proud v nervech nepatrně pohne svaly předloktí a rukou, což virgule nebo kyvadlo náležitě zvýrazní. Určení geopatogenních zón v bytě na dálku podle plánku jsem zkoušel, funguje to, ale je to velmi vyčerpávající.

Nástroje

Proutkaři neužívají jen proutek, ale různé, často bizarní nástroje. Nejběžnější je kyvadlo. Raději na kratší niti do 10 cm, ale viděl jsem i kapesní hodinky na půlmetrovém řetízku. Vedle předem otestovaného směru kroužení nebo kývání znamenajícího odpověď "ano" a "ne" lze doporučit různé kruhové a polokruhové diagramy, kde směr kývání ukáže přímo na text v kyvadlem určeném segmentu diagramu (viz třeba Brázdova nebo Jančova učebnice). Kyvadlo je vhodné např. na určení tělu chybějících vitaminů a nerostných látek, posouzení vhodnosti nebo nevhodnosti jednotlivých potravin, výběr z několika léčivých čajů nebo dietních doplňků přímo v prodejně apod. Někdo ho ale používá snad na všechno, včetně hledání zón a nerostů. Velká virgule tvaru "Y" je klasický nástroj především pro detekci nerostů a vodních zdrojů. Zkušenému proutkaři označí i hloubku a vydatnost pramene. Podobné využití má i dvojice drátů tvaru "L". Malá jednoruční virgule tvaru "Y" zhotovená třeba z drátu na kolo je dobrá na geopatogenní zóny, ale třeba i na poruchy aury nad postiženým místem těla. Dobře se jí hledá i voda. Existují i pružiny, jednoduché proutky a další náčiní, ale někomu stačí jen ruce nebo blíže nedefinovaný "šestý smysl".

Poznámky

Leccos jsem už uvedl v textu, mnohé je v literatuře. Autoři se mezi sebou navzájem dost liší, ale základní doporučení jsou podobná.

Literatura

zpět

Konec